Reklama
 
Blog | Radka Třeštíková

365 slov

do nového roku.

Snad z úcty ke štěstí. Protože nic není zadarmo a nic není samo sebou. Snad z obyčejného strachu, bez něj to v životě stejně nejde. Snad proto se na konci každého roku tak trochu bojím, co přinese ten příští. A taky se těším. To díky víře a naději. A díky lásce. Ve všech jejích podobách. Protože ona někde pořád je. Kolem dokola i v nás. Letos i loni. I příští rok bude.

Kam by se ztratila?

 

Reklama

Nepíšu žádné seznamy. Nedávám si předsevzetí. Nepotřebuju zhubnout, přestat kouřit, víc vydělávat, míň utrácet, víc číst, cvičit nebo cestovat. Chci jediné, být – jak to říct – dobrá. Dobrá dcera, dobrá snacha, dobrá manželka, dobrá matka, dobrá kamarádka, dobrý člověk. Zní  to jako neuvěřitelné novoroční klišé, ale aspoň k tomu nepotřebuju papír a nebudu muset během roku nic škrtat.

Loňský rok začal tím, že tátu odvezli do nemocnice. Podrážky mých bot dopadly na tvrdou zem reality po bezstarostném silvestrovském večírku. V jedné vteřině přenechala radost místo smutku. Galantně. Jakoby nic. Zažíváme to všichni. Momenty, kdy úsměv z tváře najednou vytlačí slzy. A nejde s tím nic dělat. Snad jedině doufat. Strašně doufat., a když to dobře dopadne, tak tu vzpomínku uložit na speciální místo v oddělení vděčnosti.

Nevím komu, ale děkuju.

 

Když se táta po pár měsících uzdravil, tak jsem se zasnoubila, a pak nám onemocnělo štěně. Léto jsme strávili na veterině, protože bez pomoci nemohlo dýchat. Stala se samozřejmě i spousta dalších věcí a já tím vším chci jen říct, že život prostě neproběhne v jedné přímce. Ani když se postavíme na hlavu. Nebo se budeme nepřetržitě modlit. Že občas zaprší nebo se strhne bouřka, protože před tím dlouho svítilo slunce, a že po dešti se obloha znovu vyjasní. Tak jednoduché to je. Kruté i vlídné. Nestálé a občas úplně nepředvídatelné. Jako počasí.

Snad kvůli té nestálosti. Snad proto, že nikdo z nás doopravdy neví, co bude zítra. Snad proto chci být prostě jen dobrá. Už dnes. Mám totiž neodbytný pocit, že dobro přitahuje dobro a na zlo se lepí zlo. Nejspíš jsem úplně naivní, ale mě to vážně uklidňuje. Víra, že životem je možné projít slušně, s úctou, láskou a pokorou.

Ať už bude jakýkoliv.

 

PF 2013

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama