Stojím u baru a piju svýho sedmýho Jamesona. Vona stojí na druhým konci a pije vodu. Na sobě má sukni krátší než cokoliv, co módní konzervativci ještě vůbec považujou za sukni. Je to spíš jen takovej kus hadru vomotanej kolem pasu, ze kterýho jí leze zadek. Koukám na něj zblblej těma šesti panákama, co už mi prouděj v krvi. Říkám si, co tady sakra sama dělá a vo co jí jako vůbec jde. Podle mě se sem přišla akorát ukazovat. To ženský dělaj. Budou vás donekonečna přesvědčovat, že se takhle strojej hlavně kvůli sobě, ale když to teda dělaj jenom kvůli sobě, proč pak netrčej doma a předváděj se tady? Já si myslím, že čeká na nějakýho frajera, kterej jako bude na úrovni. Co ji naprosto vodrovná chytrejma řečma, růžovým polem napasovaným na vopáleným těle a dvoudenním strništěm, a pak jí jen tak mezi řečí oznámí, že tady má svoje auto a v něm nějaký ty golfový hole, tak aby mu je náhodou někdo neukrad že jo, a pak taky, že stejně musí jet brzo domů, protože má zejtra nějakou důležitou poradu, kterou samo sebou vede. Rozhodně jí ještě tenhle večer nebude vykládat, že je ženatej a má dvě děti, protože vono jedno dítě už dneska není žádná záruka, co si budem povídat, a jeho žena si to taky spočítala raz dva. Prostě jí akorát pozve na večeři, protože by ji chtěl poznat vo trochu víc, nasedne do svýho bavoráka té úplně nejlepší třídy ze všech možnejch tříd a vodjede za Prahu do nějakýho běsnýho satelitu, ze kterýho si dobrovolně udělal zlatou klec a vona z něj bude úplně hotová, protože tyhle ženský prostě chtěj bejt hotový z někoho, kdo je takhle na úrovni, to dá rozum.
Dneska má tahle slečna ale vočividně smůlu, teda aspoň, co můžu posoudit po sedmým panáku a takhle na dálku až z druhýho konce baru. Jedinej, kdo ji pozval na drink, je umaštěnej týpek v triku vyhrnutým až ke krku, co jí ukazuje něco na svým boku. Pořádně na to nevidím, protože do baru si neberu brejle. Vono toho stejně není nikdy až tolik k vidění. I bez brejlí tipuju, že jí tam předvádí svoje tetování nebo nějakej podobnej masakr a asi to ani nebude moc povedený, protože vona se zatváří jak bulimička těsně před vydávením obědu a posune se na baru vo trochu víc doleva. Kdybych byl na jeho místě, tak toho nechám a jdu jinam, ale von místo toho ještě navíc začne tančit. Madam se votáčí, aby na to nemusela koukat, a to já nakonec i chápu, protože na tyhle kreace bych se dobrovolně nedíval ani já. Vousáč hned u dveří od záchodu jí něco povídá a taky to asi nebude ta úroveň na kterou vona celej večer čeká, protože místo vodpovědi si jde radši přepudrovat nos. Chvíli tam na sebe bude koukat do zrcadla a říkat si, jaký jsou ti chlapi tupí hovada a že měla bejt radši doma, namaluje si rty, upraví vlasy a znovu vyleze ven s nadějí, že třeba jenom přeci…a vono nic.
A tak jdu za ní, protože je mi jí nakonec přece jenom trochu líto a říkám si, že tak pěkná holka by u toho baru neměla stát úplně sama a slušně se jí ptám, co jako pije, i když dobře vidím, že jako pije vodu a vona se na mě podívá stejně znechuceně jako tuhle na toho pokérovanýho umašťence a na toho vousáče u záchodu, a já mám najednou po náladě ji z toho jejího životního vomylu zachraňovat, protože jestli vona takhle, tak to teda ne!
http://velikovska.blog.respekt.ihned.cz/c1-52419310-kdyz-to-muzum-nejde