Stojím u baru a na sobě mám sukni tak krátkou, že se mi okamžitě vybaví ten starý pán tuhle v tramvaji, který na mě zděšeně volal z jednoho konce vagónu na druhý „Mladá paní, dyť vy jste si doma zapomněla kalhoty!“ Zavolala jsem na něj stejně hlasitě, že děkuju, že se pro ně vrátím. Děda souhlasně pokýval hlavou a já pokračovala v cestě do práce, kde se v ní pokusím šéfa přesvědčit, aby mi přidal. On se zeptá, jestli práce nebo čeho, já udělám ha ha ha a oba si půjdeme po svých.
Takže stojím u baru v té krátké sukni, přijde cizí frajer a slušně se zeptá, jestli jako nebudu něco pít a já mu slušně odpovídám, že už jako něco piju.
Tady někde si měl uvědomit, že nemám zájem a jít to zkusit jinam, on to ale nechápe, a tak pokračuje dál.
„Co piješ?“
„Vodu.“
„To je sranda,“ řekne a podivně se u toho rozhýká.
Nechápavě zvednu obočí. Náš smysl pro humor se od první vteřiny zjevně dost liší. Že bych se já smíchy lámala v pase z toho, že piju vodu, to se teda nelámu.
„Máš tetování?“ zeptá se hned, jak se trochu uklidní.
„Jo,“ odseknu a posunu se na baru trochu doleva.
„Kolik?“
„Čtyřicetdva,“ střelím od boku, ke kterému se on pohotově přisunul.
Obdivně pískne a vyhrne si triko. „Já mám rybu.“
Na pravé polovině trupu mu od prsou až k pasu leží obrovský kapr. Překvapením na moment skoro zapomenu dýchat.
„Tančíš?“ zkouší to dál a asi aby bylo jasno, že on tančí, začne se do rytmu kroutit v bocích. Triko má pořád vytažené až někde ke krku a kapr sebou vesele plácá ze strany na stranu.
„Heh, Vánoce,“ ozve se někde za mými zády.
Otáčím se v domnění, že tam někde vzadu snad bude lepší zábava.
„Co si myslíš o Schrödingerově kočce?“ ptá se mě vousáč, co stojí skoro až u záchodu.
Dopíjím vodu a jdu se radši vyčurat.
„Já myslím, že ji do tý krabice neměl strkat,“ pokračuje ten kočkomilec, když se vrátím.
„Cože?“
„Bylo to nehumánní,“ stěžuje si a vypadá, že snad bude brečet. „Mohl tam strčit třeba rybu.“
„Proč zrovna rybu?“ brání naháč svého kapra.
Vousáč trpělivě vysvětluje naháčovi, že jako ryby přece normálně jíme, zatímco kočky nikdo jako normálně nežere. Naháč namítá, že on ryby nejí vůbec, za to kočku už měl dvakrát, psa prej teda jedl jenom jednou a už ho v životě nestrčí do huby, ale než se stihne svěřit, proč mu to psí maso nechutnalo, zarazí ho vousáč s tím, že na psa sere pes, a ať ho sem teď netahá, když se přece celou dobu bavíme o té Schrödingerově kočce. Naháč se na vousáče nechápavě zadívá a pak mu suše oznámí, že on se teda o šrodorově kočce rozhodně nebaví, protože on žádnou šrederovovu kočku ani nezná, a kdo že je to vlastně kurva ten Šerdorovov.
Vousáč obrátí oči v sloup a odchází na druhou stranu baru mezi lidi, kteří toho možná ví o kvantové mechanice o trochu víc. Naháč si strká triko do kalhot a mě napadne, že už bych mu tak vlastně neměla říkat, než však stihnu jeho přezdívku zaktualizovat, přijde cizí frajer a slušně se zeptá, jestli jako nebudu něco pít a já mu slušně odpovídám, že už jako něco piju.
Tady někde si měl uvědomit, že nemám zájem a jít to zkusit jinam, on to ale nechápe a tak pokračuje dál.
„Co piješ?“
http://velikovska.blog.respekt.ihned.cz/c1-52442290-kdyz-to-zenam-nejde