Tady ale reaguju na něco jiného, co s touto debatou zdánlivě nesouvisí.

Nemám ráda snahy lidí opravovat všechny kolem sebe, aby si dokázali, jak jsou sami na úrovni. Zvlášť když si své pravdy ani neověří a doprovázejí je výrazy typu „seš asi úplně blbej“, „se to douč, kreténe“ apod. To vypovídá nejvíc o nich samotných. S názory takových jedinců se nemá cenu zatěžovat.

Já jsem se rozhodla si svoji malou gramatickou pravdu zkontrolovat, i když jsem o ní přesvědčená i bez toho. A můžu Vám říct, že Vaše tvrzení „Na bůhvíodkud vzešlého travelera (dvě l, blbečku) se můžu vysrat“ je nejen vulgární, ale i nesprávné. Traveler je americká verze britského traveller a je tudíž gramaticky zcela v pořádku.

Blogový text, který následoval po příspěvku „sexuální spartakiáda“ byl již stažen včetně i celé diskuse.

Takže je možné, že i tady nakonec nepůjde ani tak „kreativní psaní“, jako o pouhou reklamu.

Dost možná, že ze stejného soudku, jako je např. „svlíkačka za kačku“ 🙁

http://technet.idnes.cz/svlikacka-za-kacku-rusky-se-maji-svleknout-pro-putina-a-ipad-2-p5v-/sw_internet.aspx?c=A110719_111051_sw_internet_vse

Psal jste však, že máte manželku. Tak v čem je problém???

V podstatě, ale myslím, že máte pravdu, že jistou formu aktivity a „sebezapojení“ nakonec musíme projevit každý. Brečet a svalovat vinu na druhého, není ani konstruktivní, ani to nikam (tím méně ne ke štěstí a ke vnitřní spokojenosti) nevede.

(Zda je pak svalována vina na partnera, na chlapy obecně, na politiky, či na Boha – je úplně jedno).

Musíme se každý sám za sebe nakonec „zvednout“ a udělat, co za nás nikdo jiný udělat nemůže.

(Což určitě platí i pro autorku Radku. (Ať už nám do sebe nahlénout dá, či nedá.))

Stran „sebekritiky“: Už když se člověk dokáže zasmát sám sobě a je schopen jistého nadhledu, a „analýzy“, jistou míru sebekritičnosti vyžaduje.

Být „sám“ – to též nepokládám za špatně. Naopak. Umožňuje to určitý nadhled a uvědomnění si sebe sama. Osobně si totiž myslím, že teprve ten, kdo si uvědomí sám sebe, je schopen uvědomovat si a vnímat i někoho druhého.

Přírodověda hovoří o „evoluci“. Stejně tak se vyvíjí i lidské poznání. Jako celek, i vnímání a uvědomování si každého z nás. Takže v tom kladném smyslu slova, můžete vnímat i blogy jako určitý proces vývoje a „dozrávání“ i jejich autorů.

Radce se to skutečně líbilo. Nicméně i tak „toho nelituje“… Francouzský pilot A.Exupéry by ústy Malého Prince řekl nejspíše cosi o „studánce“, či o tom, že „správně vidíme jen srdcem“ atd.

To, na čem v životě opravdu záleží a co nás naplní a naplňuje jsou často „maličkosti“, při kterých vůbec nejde o „sportovní výkony“ o potřebu dostat se „nejdál“, nejvýše či dosáhnout medaile.

Jsou myslím chvíle, kdy se člověk může obyčejně radovat z toho, že JE (případně jsou, pakliže žije s někým ve vztahu, v manželství, nebo má např. rodinu).

Přeji i Vám pěkný den.