Komentáře: Sexy knihovna

Od: Th

Th — Mon, 26 Sep 2011 01:44:23 +0000

Re: Sexy knihovna
Nezlobte se, ale srovnávat Cormacka se Salingerem nebo Hellerem mi připadá trochu příliš. Ve vašich textech mě téměř vždycky pobaví nějaká asociace, a ty načíst jaksi nelze. A víte co? Pište si, jak chcete. Stejně to jinak nejde.

Od: Zephyr

Zephyr — Sun, 25 Sep 2011 16:45:20 +0000

Re: Sexy knihovna
Chcete nám těmi literárními odkazy mezi řádky ukázat, že vy skutečnou intelektuálkou jste?

Od: LOJR

LOJR — Sun, 25 Sep 2011 13:59:12 +0000

Může to být ještě horší.
Já sice jmenované načtené vcelku mám, ale co mají společného s vykalkulovaným spotřebním psaním RV, jsem nějak nepobral. Samozřejmě, nabízí se vysvětlení, že jsem nečetl dost pozorně. 🙂

Od: Lolita

Lolita — Sun, 25 Sep 2011 08:55:39 +0000

to je samá teorie
a navíc je jí málo. Zmínila jste Vaši holčičku. S tou asi nebudete komunikovat jako s někým kdo čte Kafku. Potřebujete se s ní dorozumět a učit ji prostřednictvím kódu, kterému ONA rozumí, ne Vy. Váš přístup by předpokládal, že čtenář má jakousi vyšší kulturu. Jenže – všichni ti autoři jsou vysoká meta a jako vzor ano, což je myslím důležité pro vztah autora k nim. Ale ne pro vztah čtenáře k autorovi. Takže si troufám říct, že kdo má vyšší kulturu bude mít i daleko vyšší nároky na texty autora. A pokud ty texty tuto kulturu mít nebudou, je úplně jedno (si myslím já), koho autor čte.
Vědět pro koho publikuju je podle mě důležité. Jako v obchodě. Když to nevím nebo nechci vědět, brzy zkrachuju.

Od: delfinie

delfinie — Sun, 25 Sep 2011 00:04:24 +0000

Vyzkoušejte to.
Bude to pro všechny příjemná změna….

Od: Michal Matoušek

Michal Matoušek — Sat, 24 Sep 2011 22:11:54 +0000

On se jmenoval Salinger.
………..

Tak to vidíte. Má cenu zkoušet s váma mluvit slušně?

Od: Milan Kovár

Milan Kovár — Sat, 24 Sep 2011 21:53:23 +0000

Nikdo nepopírá, že čím více máme načteno,
tím lépe se orientujeme v dalších textech. – Jemomže tady se dá říct: no právě. Právě proto, že máme ledacos načteno – a prožito (není to zásluha, je to náskok, který se vyrovná během času) – vidíme, že v dané chvíli autorka kličkuje jak zajíc.

U příštího textu, který se vydaří stejně jako tenhle, nás bude zkoušet z logaritmických tabulek a MPSP, uvidíte.

Od: traveler

traveler — Sat, 24 Sep 2011 21:45:15 +0000

No konečně,
toto ale trvalo:) A já si říkal, co tu ten Matoušek pořád ještě pohledává – a on číhal, kocour jeden. Ale smekám, mistře:) Když nad tím tak přemýšlím… – to by byl krásný příběh

Od: delfínie

delfínie — Sat, 24 Sep 2011 21:32:08 +0000

Selinger patří k dospívání,
k té náladě: je mi 16, je mi blivno z přetvářky mého okolí včetně vrstevníků, vykřikuju do světa svoji upřímnost a skytou touhu po něčem čistém a ohromena vidím, že to ale vůbec nikoho nezajímá. ani ty, které jsem měla za blízké, do kterých jsem zamilovaná…. Ten šok, ten smutek, ta beznaděj. Uzavřu svou citlivost pod krunýř a urputně se snažím být ještě vtipnější, než jsem byla dosud. Je vidět jen špička obrovského ledovce mého smutku. Jsem sama. Nepochopena. Romantika. – Prostě hrdinka Sexy knihovny Radky V. Nějaká mutace na dřívější já….

Já v tom textu odstíny typu Selingera, těchle nálad a existencí cítím. Je mi upřímně jedno, jak si s tím čtenářky ženských časopisů poradí nebo jak tenhle aspekt R. V. při tvorbě Sexy knihovny zohlednila a zakomponovala dovnitř.

Od: Michal Matoušek

Michal Matoušek — Sat, 24 Sep 2011 21:27:07 +0000

Tak ano.
Oprávněně vytáčejí… ano, snad ano. Druhá věc je, že i Vy máte návyky, které vadí – ne proto, že by byly sofistikovaně nečitelné, nýbrž proto, že některé dávno popsané postoje připomínají až moc. Můžeme dál tu situaci pojmenovávat tak, aby ten druhý z ní vycházel ztrátově nebo přímo jako její viník – zkrátka, můžeme se urážet klidně dál.

Mně je v téhle situaci jedno, jestli jsem za intelektuála, pseudointelektuála nebo prostě směšňocha. Může se objevit i někdo další a znovu trvat na tom, že se o mne pokouší, ba nade mnou trvale vítězí psychická porucha… na ničem z toho vážně nezáleží. Můžu Vás taky pojmenovávat dál a dál, a vděčný čtenáře si vždycky najdu, tak jako pod Vaší korouhví se vždycky srotí pěkná dávka imbecilů… vidíte, už v tom zas jedu.

Chci říct, že kdo jsem já a kdo jste Vy, na tom vůbec nesejde. Jediné opravdu důležité je tady to psaní – až přestanou vadit všecky ty věci okolo (zatím vadí hodně), snad se k tomu opravdu důležitému dostaneme.