Máš názor pořád stejný, to gratuluju, a prý si ho dokážeš i obhájit. Jenom mi pověz, kdo kdy a proč potřeboval svou nelibost obhajovat. Nelibost není názor, protože není výsledkem nazírání. Toliko pocitu. Prostě ji cejtíš, ať už z jakýhokoli důvodu. Tvý důvody budou zřejmě osobní – to je právě tak dobrý jako cokoliv jinýho. Ale o kvalitě, myslím ve smyslu objektivně doložitelným, mnoho nevypovídají.

Přijď, anonyme, pod regály. Budeš uvítanej s fanfárama.

Že se ti mý psaní nelíbí, to je taky v poho – proč by mělo? Ale nemůžeš napřed postulovat, že kritizovat má jen ten, kdo to umí líp (naprostá blbost), a pak nepředvíst, jak se to má dělat, když chceš kritizovat sám. Když si vezmu dvě dobrý knížky jako příklad toho, že se člověk nad něčím nudí a nad něčím ne, to není, že bych se k autorům těch knížek přirovnával. Známý sofisma… chceš, abych ti ho pojmenoval?

Vidím, že házíš zpátečku: „nepíšete špatně“ atd. Jestli chceš nahlas říct, co se ti nelíbí a proč, udělej to – není to nic proti ničemu. Vytáhnu klidně názory pochvalný… ne, neudělám to. Podstata věci je, že nikde neporušuju žádnej estetickej kánon, jehož nedodržením napsanej text padá o dvě patra níž – což je přesně ta situace, při který já se tady zapojuju do diskusí. Říkej si tomu, jak chceš – třeba i mentorování.